Rozhovor s Richardem Kulíkem

Tak i Libuš je v téhle sezoně k poražení. Dosud suverénní lídr A skupiny I. B třídy poprvé v sezoně nebodoval, když na domácí půdě prohrál 1:2 s Bílou Horou. Překvapení bylo o to větší, že hosté na hřištích soupeřů vyhráli do duelu na Libuši jen jeden ze šesti zápasů. „Venku se nám nedařilo, ani my jsme nečekali, že bychom mohli na Libuši vyhrát,“ usmál se trenér týmu Richard Kulík.

Dokázali jste něco, co se žádnému z konkurentů dosud v soutěži nepovedlo. Jaký recept platil na Libuš?
K zápasu jsme jeli s pokorou, soustředění, dobře trénujeme a máme kvalitu. Ale musím přiznat, že nám hodně pomohla první branka. O té to v takových zápasech hodně bývá. Máme hodně mladý tým, dost se uklidnil. Navíc nám vyhovovalo, že domácí chtěli hrát fotbal.

I když soupeř nevyrovnal, jednu krizovější chvíli jste v první půli měli. Nebál jste se, že zahozená penalta pomůže na koně favoritovi?
Je pravda, že penalta přišla pár minut po vedoucí brance. A je jasné, že pod vědomím výraznějšího náskoku by se nám hrálo ještě lépe. Ale nakonec jsme po přestávce stejně ten druhý gól dali. Věřili jsme, když jsme vedli o gól, že bychom mohli přidat další branku z protiútoku. Libuš nás ani nějak extra netlačila a my jsme nakonec po rychlé, pěkné akci zvýšili náskok.

Vypadalo to na klidný závěr, jenže domácí v poslední minutě snížili. Hrklo ve vás? Byl konec hektický?
Není to nic příjemného, když soupeř na konci sníží. Ale už se naštěstí nehrálo moc dlouho, tak minutku, možná dvě. My jsme se celý zápas snažili řešit věci fotbalově, ale na konci, když to bylo 1:2, tak jsme hru maximálně zjednodušili a výhru uhájili.

Zmínil jste, že máte mladý tým, přesto v zápisu svítí jméno Jana Rákosníka, ročník narození 1986. Je to zkušený lídr týmu obklopený mladíky? Někteří by mohli být i jeho syny, že?
Určitě patří mezi lídry týmu, kolem nich jsou z velké části mladí. A ano, dvěma klukům je teprve sedmnáct, to by mohli být jeho synové. Před půlrokem jsem se rozhodl pro výraznou obměnu mužstva, vsadil jsem na mladé hráče, na kluky, co jsem trénoval v mládežnických kategoriích. Je jasné, že potřebují nabrat zkušenosti a ohrát se v dospělém fotbale.

Postavení v tabulce ale ukazuje, že je váš mladý tým šikovný a nemusí se nikoho bát. Odpovídá aktuální postavení v tabulce, tedy 5. místo, vašim představám?
Do sezony jsme šli s tím, že bychom chtěli hrát v horních patrech tabulky. Až kluci naberou více zkušeností, pak bychom se výhledově chtěli posunout i do A třídy.

Pamětníci si vybaví Bílou Horu i v nejvyšší pražské soutěži. Co Veolia Pražská teplárenská přebor?
To je pravda, přebor se hrál, ale nedopadlo to slavně. My jdeme svojí cestou a věřím, že když kluci zůstanou pohromadě a budou pokračovat v nastolené cestě, tak výsledky budou přicházet.

Jak vysoko tedy s týmem míříte?
V tabulce mi chybí pár bodů. Mrzí mě, že jsme prohráli s béčkem Vyšehradu a také domácí remíza s béčkem Braníku.

Každopádně by to chtělo přidat vítěznou tečku za podzimem proti Stodůlkám, co?
Čeká nás hodně těžký soupeř z čela tabulky. Ale určitě se budeme snažit potvrdit kvalitu v domácích utkáních.

Jenže proti Libuši jste si potvrdili, že Bílá Hora může porazit každého, ne?
Je pravda, že i nad Čechií Smíchov jsme vyhráli a porážka s Duklou byla tím nejtěsnějším rozdílem. S trochou štěstí jsme si mohli sáhnout i na bod. Proti soupeřům, co chtějí hrát fotbal, nám to docela jde. Když na nás ale nastoupí starší hráči a soubojové typy, tak míváme problém.

Na závěr se musím zeptat na vaši trenérku brankářů. Vážně vaše gólmany cepuje mladá dáma?
Máme ji v realizačním týmu. Je to holčina, co s pár kluky v žákovských kategoriích i hrála. Pomáhá nám, ale třeba v tréninku do branky nechodí, i když máme občas na tréninku jen jednoho brankáře. Je to fakt dobrá parťačka.

René Machálek